Informace o historii, kulturních a přírodních památkách obce a okolí

Aktualizace 10/2019

• Traduje se, že v obci Kunštát a jeho okolí byl „nějaký hrad“. Ve 13 století je na kopci nyní zvaném Homole uváděn dřevěný Vraní hrad (Krähenburg). Tento hrabyl údajně postaven v době panování Přemysla Otakara II. Obec (uvedeno městečko) byla pod hradem, dnešní obec leží východněji. V dochovaném dopise kronikáře Kreusela z Neratova je uvedeno: „Obec Kunštát byla po zničení v roce 1572 nově postavena“.

• Osídlení obce Orlické Záhoří, jehož název je z roku 1951  je spojeno s působením sklářů a dřevařů  v Orlických horách z let 1590 -1600. Dříve samostatné, dále jmenované obce spadaly pod majetkové zájmy  tří panství: opočenské, kterému naležela obec  Trčkov, solnické, kterému náležely obce Bedřichovka, Jadrná a Zelenka, rychnovské s obcemi Kunštát a Černá Voda.
• Nejvýznamnější dochovalou  památkou je v místní márnici  náhrobní deska významného skláře Johanna II. Friedricha z kladského Hausdorfu, narozeného dle dostupných pramenů v letech 1567-1573, který se dožil 68 let věku. Roku 1614 mu bylo uděleno  nejstarší a adresné privilegium pro mistra skláře v oblasti Orlických hor. Na pravém břehu Divoké Orlice vystavěl sklářskou huť, jež se stala základem pozdější  vsi Friedrichswald, od roku 1928 s názvem Bedřichovka.

• První písemná zmínka o vsi Kunštát  nyní Orlické Záhoří je z  roku 1623, popisuje inventář majetku na statku Svinné  Karla z Vlkanova  a části solnického panství, majetku na vsi Kunštát jinak Vracov.

• Dominantou obce Orlické Záhoří  je pozdně barokní kostel sv. Jana Křtitele z let 1754-1763, kterému předcházel kostel dřevěný. V současnosti je kostel  využíván mimo církevních obřadů také ke kulturním a výstavním akcím obce.  V roce 2011 zde byla umístěna stálá expozice věnovaná významnému baroknímu malíři skla a porcelánu Ignáci Preisslerovi (1676 – 1741). V roce 2006  byla slavnostně u kostela odhalena malířova pamětní deska, kterou si  připomínáme jeho život a dílo v Kunštátu na panství hrabat Kolowratů Libštejnských  ve východních Čechách.

• V září roku 1779 navštívil Kunštát  císař Josef  II., který na jedné ze svých inspekčních cest Kunštátem  kosil oves na poli sedláka Nutze. Obnovený pomník z  r. 1996 připomíná místo, kde oves kosil.

• Ignác Rohrbach (1691 – 1747)  řezbář –  slezský sochař, narozen v Kaiserswalde (Lasówka) naproti    Bedřichovce.

• Karel Plachetka (1877 - 1961) významný ornitolog,  narozen v Bedřichovce, jeho ucelená  bohatá   sbírka 255 ptačích druhů je uložena v Muzeu a galerii Orlických hor v Rychnově nad   Kněžnou.

Ze současnosti

Orlické Záhoří se nachází v údolí Divoké Orlice na česko-polské hranici s nadmořskou výškou 680 – 745 m. n. m.,kde žije 206 obyvatel, v roce 2005 zde byl slavnostně otevřen silniční hraniční přechod do Polska. Orlické Záhoří je místem pro klidnou rodinnou zimní či letní rekreaci s možností výletů a turistiky po Orlických  a Bystřických horách.

Tradiční akce:  Pouťové oslavy, Orlicko – Bystřický  mezinárodní pohár sborů dobrovolných hasičů, Kunštátský drvoštěp  - mezinárodní dřevařská soutěž a adventní koncerty.

V roce 2018 uplyne  395 let od první písemné zmínky o obci Kunštát nyní Orlické Záhoří.

Obec je členem DSO Region Orlické hory a Mikroregionu Rychnovsko.

O dříve samostatných obcích píší a psali

i naši regionální autoři jako je Jiří Frýzek, Josef Lukášek, Antonín Špinler,

V. Šplíchal,J.Jech, J.Š. Kubín ale i B. Němcová a další ve svých pověstech a pohádkách s ilustracemi Jarmily Haldové a dalších autorů.

Z pověstí …

O strašidle na mostě

Před téměř padesáti lety se po celém okolí tvrdilo, že na mostě přes potok mezi Zelenkou a Jadrnou bývalo vždy o půlnoci slyšet strašlivé chřestění řetězu. V noci se proto lidé obávali tudy chodit. Někteří navíc přísahali, že poblíž spatřili šedivého mužíčka, který doprovázel pocestného. Možnost, jak problém vyřešit, však existovala, stačilo procházet jen mezi vyjetými        vozovými kolejemi. (Ze světa pověstí. Jiří Frýzek)

O zářícím pokladu

Dvaasedmdesátiletý Josef Pábel z Bedřichovky vypravoval následující pověst.

Rodiče se často zmiňovali o pokladu, který byl ukrytý před jejich chalupou a ve tmě docela zřetelně zářil. Za jedné úplňkové noci spatřili neznámého muže, jak se snažil poklad získat. Hledač pokladů musel být tehdy ale asi hodně nemile překvapený, když nenalezl nic jiného než samé skleněné střepy.

(Ze světa pověstí. Jiří Frýzek)

O muži jménem Vogelhans

Před mnoha lety žil poblíž Bedřichovky Vogelhans, mocný čaroděj této části Orlických hor. Přebýval v obyčejné proutěné chatrči ukryté v houští. Byl to docela zvláštní člověk. Každou noc kouřil najednou dva dlouhé doutníky, takže to vypadalo, jako by les hořel.

Dokázal být i neviditelným. To se pak často uvelebil na povozu a vyváděl tak, že koně náklad neutáhli. Pocestné, kteří se mu vysmívali, s oblibou tvrdě trestal. Mnohokrát vyděsil i ženy při sběru borůvek.

Chudým a utiskovaným lidem ale naopak pomáhal. Jednou přišla dlouhá a krutá zima, při níž napadlo mnoho sněhu. Cestou k Zielenieci se trmácela žena s ranečkem skla. Uprostřed hlubokého lesa zjistila, že určitě zabloudila. Po chvíli se před ní objevil myslivec, který jí razil cestu, ale před Zieleniecem náhle zmizel. Šťastná žena všude tvrdila, že ji rozhodně doprovázel sám Vogelhans, převlečený za   myslivce, a že ji zachránil. Později byl Vogelhans přece jen chycen a uvězněn v kladské pevnosti.

(Ze světa pověstí. Jiří Frýzek)

Pověst o umrlčí lebce

Ke kunštátskému hřbitovu se váže pověst o umrlčí lebce, kterou si z kostnice "vypůjčil" mladý Schreiber, náruživý hráč v loterii z jedné osady severně od Kunštátu. Lebku uschoval doma na půdě, což mu mělo přinést štěstí do hry. V noci však celé stavení probudil rachot koulející se lebky dolů po schodech. Schreiber lebku ihned odnesl zpátky do Kunštátu, když se však vrátil domů, umrlčí hlava se na něj opět šklebila z lavice u kamen. Starý Schreiber ji proto zkusil odnést i s kusem lavice, vedlo se mu ale stejně jako synovi. Natrvalo ji mohl odnést zpět do kostnice až přivolaný kněz poté, co udělal nad lebkou křížek. Než opustila stavení Schreiberů prohodila: "Kdyby to bývala hlava mého bratra, to byste teprve něco zažili!"

Z kunštátského hřbitova se prý dodnes ozývá sténání a šeptání. To naříkají duše těch, jejichž lebky někdo podobným způsobem používal jako talisman při loterii.

(Pověst uvedena v knize Grossmutter erzählt z roku 1940, jejíž převyprávěný překlad vyšel v knize Evy Koudelkové - Babiččina vyprávění)

Lesní porosty pod silnicí Šerlich - Orlické Záhoří na severovýchodním zlomovém svahu Orlických hor směrem ke státní hranici s Polskem tvoří národní přírodní rezervaci "Trčkov". Jedná se o poměrně rozlehlý (65 ha + 23 ha ochranného pásma) a velmi hodnotný zbytek přirozeného lesního porostu na východním svahu hlavního hřebene Orlických hor v nadmořské výšce 760 - 920 m n.m. V rezervaci převládá lesní typ jedlové bučiny s výskytem původního buku, jedle i smrku. Porosty jsou skryty za hřbetem a chráněny do určité míry před vlivem kyselých mlh a dešťů. Díky tomu se zachovaly v relativně dobrém stavu, jejich stáří je více než 150 let. Z hlediska fauny bezobratlých patří NPR Trčkov k nejvýznamnějším lokalitám v OH. Rezervace byla vyhlášena v r. 1982.

Další rezervace "Trčkovská louka" poblíž hájovny v Zadním Trčkově patří k posledním zbytkům vegetačně bohatých polokulturních lučin, které nebyly dosud meliorovány. Je zde zjištěno asi 200 druhů vyšších rostlin, mimo jiné starček potoční, prstnatec májový, upolín evropský atd. Byl zde nalezen i koprníček bezobalný, karpatský migrant, který má v Orlických horách hranici svého celosvětového rozšíření. Rezervace o výměře 12,82 ha, včetně ochranného pásma, ležící v nadmořské výšce 740 - 760 m byla vyhlášena v roce 1982. Rozptýlená zeleň je vhodným biotopem pro některé druhy ptactva.

Asi 1 km severně od výše zmíněné hájovny v Trčkově se nachází přírodní památka "Velká louka" - jedna z posledních rašelinných luk v Orlických horách, která unikla odvodnění lesních půd, prováděných v této oblasti v 70. letech 20. století. Je významnou botanickou a entomologickou lokalitou a jedním z posledních útočišť ohrožených druhů rostlin a živočichů. Výměra 2,34 ha, nadm. výška 740 - 758 m, vyhlášena 1982.

Ještě více severně od Trčkova u státní hranice s Polskem leží při Černém potoce přírodní rezervace"Hraniční louka" - polokulturní rašelinná louka s bohatou bylinnou skladbou a rozptýlenou zelení. Z fauny je zde velmi vzácný pavouk Alopecosa pinetorum, který byl v ČR poprvé nalezen koncem 80. let 20. století na rašeliništích v Jeseníkách, následně také v Jizerských horách a v Krkonoších. Nález v OH doplnil prázdné místo v řetězci jeho nalezišť v severních pohraničních horách ČR. Výměra 8,85 ha, nadm. výška 726 - 784 m, vyhlášena 1982.

(Informace čerpány především z knihy Heleny Faltysové: Chráněná území ČR - Královéhradecko; Praha, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, EkoCentrum Brno 2002, str. 274 - 316.)

Ptačí oblast Orlické Záhoří Orlické Záhoří chráněné území dle směrnic NATURA 2000, jehož cílem je chránit ohrožené ptačí druhy,vyhlášena v roce 2004, na ploše 904 ha v údolí na pravém břehu Divoké Orlice na území Trčkova, Bedřichovky, Jadrné, Kunštátu a Orlického Záhoří při  severovýchodní hranici s Polskem. Území z více než 90 % tvoří  louky a pastviny, na kterých  se hospodaří v systému ekologického hospodářství. Předmětem ochrany ptačí oblasti je výskyt chřástala polního (Crex  crex) a jeho hnízdní prostředí, které tvoří zejména  mokré a prameništní louky, střídané kulturními sečenými loukami.

Informace o přírodních a kulturních památkách

• Kunštátská kaple - Leží na horské cestě A. Jiráska (1037 m.n.m.). Kapli postavili dřevorubci, kteří zde těžili dřevo pro doly v Kutné Hoře. Původně dřevěná stavba z roku 1671 byla přestavěna v 19. století.Střechu pokrývají dobové šindele a v okolí je vrchovištní rašeliniště.

• Velká Deštná ( 1115 m.n.m. ) dříve Sedmihradská hora, nejvyšší hora Orlických hor

• Masarykova chata (1013 m.n.m. ) horská chata na Šerlichu postavena v letech 1924 - 1925 podle projektu architekta B. Fuchse. Místo na hřebeni za chatou umožňuje při dobré viditelnosti daleké výhledy do kraje.

• Šerlišský mlýn ( 860 m.n.m. ) hotel v údolí říčky Bělé, severozápadně od Deštného. Původně Postlerův mlýn, kolem roku 1902 přestavěn Fuknerem z Trutnova na výletní hostinec. Později v letech 1929 - 1930 byl rozšířen v hotel. Dřevěná jednopatrová chalupa byla v letech 1966 - 1968 zrekonstruovaná.

Poutní místo -  kostel Nanebevzetí Panny Marie v Neratově (www.neratov.cz) - Neratov (pův. Bärnwald) byl významným poutním místem již od 2. poloviny 17. století, na pouť sem přicházely údajně až čtyři tisíce poutníků. Zázračná moc se přičítala milostné sošce Panny Marie a prameni, který vyvěrá u kostela. Právě kvůli rostoucí popularitě Neratova byl mezi lety 1723 a 1733 vystavěn barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Ten v roce 1945 po zásahu střelou Rudé Armády vyhořel, za komunismu bylo rozhodnuto o jeho demolici a jen zázrakem nebyl zbourán. Od roku 1992 je kulturní památkou a usilovně se pracuje na jeho obnově. Pohnutá historie a působivá atmosféra kostela s prosklenou střechou do Neratova stále přivádí mnoho poutníků. V kostele se pravidelně slouží bohoslužby, pořádají se tu i různé kulturní akce. Obnovena byla i komunismem přerušená poutní tradice - v polovině srpna se konají poutní slavnosti s duchovním, hudebním i divadelním programem, jedinečnou atmosféru mají v Neratově také vánoční a velikonoční svátky.
 

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Neratově byl postaven mezi lety 1723 a 1733. Základní kámen položil majitel panství, Johann Karl z Nostitz-Rhieneck 14. srpna 1723, vysvěcení proběhlo na sv. Bartoloměje 24. srpna 1733.   Architekt díla je neznámý, odborníci ho nejčastěji připisují kruhu kolem Giovanni Battisty Alliprandiho, který se v roce 1712 podílel na přestavbě děkanského kostela sv. Trojice v nedalekém Opočně a v letech 1714 a 1720 působil na výstavbě piaristického kostela Nalezení sv. Kříže v Litomyšli. Architektem ale mohl být i první stavitel kostela Carl Antoni Reina. Stavebním mistrem kostela byl Carl Antoni Reina, který stavěl také kostel na Vrchní Orlici (vysvěcen roku 1712). Reina se 23. srpna 1728 zabil při pádu z lešení a podle pověsti pak v kostele strašil, dokud nebyly zazděny dveře za oltářem. Stavbu dokončil Jakub Ondřej Carow. Oltář původně zdobil obraz "Nanebevstoupení Panny Marie" Antonína Františka Hampische, nad svatostánkem byla umístěna milostná socha Panny Marie, jíž byly připisovány četné zázraky. Rokokové schodiště, které později kostel zachránilo před demolicí, bylo před hlavní portál umístěno v roce 1776. Jeho autorem byl František Hornich. Na schodišti byly umístěny sochy sv. Josefa, sv. Tomáše apoštola, sv. Barbory a sv. Terezie.Kostel má půdorys tvaru kříže, konvexní průčelí se dvěma na koso postavenými věžemi a konkávně probrané pilastry. Je 48 metrů dlouhý a 19 metrů široký, vnitřní výška činí 27 metrů, původní vnější výška měřená až ke špičkám věží byla 47 metrů. Zajímavá je severojižní orientace kostela - hlavní vchod a průčelí směřují na jih, kněžiště na sever. Díky tomuto netradičnímu nasměrování dopadají na Boží hod vánoční sluneční paprsky v pravé poledne přímo na svatostánek.V kostele je dnes umístěna renesanční kamenná křtitelnice, věnovaná neratovskému kostelu roku 1603 Kryštofem Mauschwitzem z Armenruh.

Přes Neratov vedla v minulosti důležitá stezka do Kladska. Z Rokytnice se do Kladska jezdilo přes místo, kde později vyrostl Hadinec, přes Vysoký Kořen dolů do Neratova, zde byl brod přes Divokou Orlici, dále pak směrem na Lichtenwalde (dnešní polská Poreba) k údolí Kladské Nisy. 29. července 1618 byla Orlice přetnuta 17 metrů dlouhým dřevěným most em. V roce 1730 byl přestavěn na kamenný, na který byla zároveň umístěna socha sv. Jana Nepomuckého (po restauraci v roce 1932 se již na své místo nevrátila, stála na pozemku rychtářství. Po válce Češi zachovalou sochu odvezli.). Po roce 1945 byla kladská polovina mostu stržena. Česká polovina chátrala, ale stála až do 80.let. Ještě v roce 1996 stál střední pilíř. Na jaře 1997 nezůstalo z mostu vůbec nic. Rytiny z Neratova, zachycující mimo jiné i most.

V roce 1998 byla v nivě Divoké Orlice, mezi silnicí a řekou, jihovýchodně od Neratova, vyhlášenapřírodní rezervace "Neratovské louky" . Předmětem ochrany je typický biotop podmáčené louky v nivě Divoké Orlice, částečně extenzivně obdělávané, částečně zrašeliněné s chráněnými a ohroženými druhy rostlin (oměj pestrý, prstnatec listenatý, kamzičník rakouský, vemeník dvoulistý, upolín nejvyšší, starček potoční, řebříček bertrám aj.) a živočichů. Výměra rezervace činí 13,12 ha v nadmořské výšce od 585 do 604 m.

• MUZEUM  - TVRZ HANIČKA Rokytnice v Orl.h.Dělostřelecká tvrz Hanička byla vybudována jako součást našeho předválečného opevnění proti tehdejšímu Německu. Její výstavba probíhala v letech 1936 - 38 a stavěla ji pražská firma Ing. Bedřich Hlava Praha. Pevnost se skládala ze šesti povrchových objektů, které byly v podzemí propojeny téměř 1,5 km chodeb a sálů. V roce 2006 zapsána mezi kulturní památky.                              tel.: + 420 494 595 393, +420 736 752 218, +420 491 616 998 (VoIP) 

         www.hanicka.cz, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

• Zemská brána chráněný přírodní útvar v údolí řeky Divoké Orlice, údolí dominuje most s jedním obloukem, postaven českými a italskými kameníky v letech 1901 - 03, u mostu začíná naučná stezka Zemská brána vedoucí 3 km na Klášterec nad Orlicí,cestou projdete přes Pašeráckou lávku, po stopách legendárního zbojníka Orlických hor " Ledříčka", který se zde ukrýval ve své jeskyni, lávka byla  postavena vrchností pro potřeby dřevorubců a formanů.

• Naučné stezky Správa CHKO Orlické hory zřídila a provozuje čtyři naučné stezky. Ve všech případech se jedná o stezky sezónní pro období zhruba od května do září. Na zimu jsou informační panely snímány a uschovávány před nepříznivým počasím.

• Naučná stezka OKOLÍM  DEŠTNÉHO

Trasa NS začíná na konečné autobusu u hotelu Orlice v Deštném v Orlických horách – Zákoutí. Pokračuje po silnici směr Šerlich a odbočuje vlevo na silnici k hotelu Šerlišský mlýn. Asi po 500 m odbočuje vpravo přes říčku Bělou na žlutou turistickou cestu a souběžně s ní pokračuje na hřeben Orlických hor k Masarykově chatě na Šerlichu. Odtud pokračuje po hřebenové cestě souběžně s červenou turistickou cestou – Jiráskova horská cesta – přes NPR Bukačka na křižovatku lesních cest pod Polomským kopcem. Zde je odbočka NS vpravo k Vrchmezí. Z křižovatky pod Polomským kopcem pokračuje dále po lesní silnici do PR Sedloňovský vrch, dále po této silnici kolem Sedloňovského Černého kříže. Ve druhé ostré pravotočivé zatáčce odbočuje vlevo k modré turistické cestě a po ní pokračuje zpět do Deštného v Orlických horách, kde končí ve středu obce u kostela na zastávce autobusů.

Délka: 15 km

• Naučná stezka PO HŘEBENI ORLICKÝCH HOR

Délka 17 km (cyklistická varianta 19 km), na trase je umístěno 11 informačních panelů. Stezka je realizována ve dvou variantách. Pěší turisté procházejí v celé délce po červeně značené hřebenové trase, cyklisté projíždějí po zhruba souběžné asfaltové komunikaci.
Průběh trasy: Šerlich … Velká Deštná … Pěticestí … sedlo Mezivrší

• Naučná stezka S KAČENKOU PO STOPÁCH SKLÁŘŮ

Délka 15 km (autem, na kole i pěšky), na trase z Deštného v Orlických horách do Orlického Záhoří (či naopak) je umístěno sedm  informačních tabulí s informacemi o historii skláren a sklářské výroby, která v minulosti byla  v Orlických horách zdrojem obživy. Na tabulích jsou vždy dole soutěžní kódy, které se zapisují do tabulky pravidel hry. Tiskopisy s mapkou lze získat v informačních centrech - Orlické Záhoří a Deštné v Orlických horách. Odměnou za vyplněnou tabulku jsou v uvedených infocentrech skleněné mince s Kačenkou a Pašeráky. (V Deštném v Orlických horách je  první informační tabule u Muzea, druhá tabule u restaurace Karolína, třetí pod Masarykovou chatou. Čtvrtá informační tabule je po 1 km ve směru od Masarykovy chaty směrem do Orlického Záhoří - při silnici po pravé straně s asfaltovým nájezdem. Pátá informační tabule je již téměř v Orlickém Záhoří u chaty Bedřichovka, šestá tabule je asi 300 - 400 metrů od chaty Bedřichovky směrem k hraničnímu mostku Bedřichovka-Lasówka, částečně i  po polní cestě. Sedmá informační tabule je umístěna u kostela sv. Jana Křtitele v Orlickém Záhoří).

• Naučná stezka BEDŘICHOVKA

Délka 3 km, na trase je umístěno 8 informačních panelů. Stezka je vhodná pro pěší turisty, cyklisty a osoby se sníženou pohyblivostí (pouze panel u Divoké Orlice není dostupný pro vozíčkáře).
Nejvhodnějším výchozím místem je chata Bedřichovka. Stezka odtud vede ve dvou větvích – jedna směřuje k Trčkovu a druhá k řece Divoké Orlici. Návrat z obou větví po stejné trase.

• Naučná stezka ZEMSKÁ BRÁNA

Délka 3 km, na trase bylo původně umístěno 22 informačních panelů, dva stojany jsou po sněhové kalamitě 2005/06 zničeny. Stezka je vhodná pro pěší turisty. Cyklisté ji mohou projíždět v úseku od Klášterce po Pašeráckou lávku. Od lávky k mostu na Zemské bráně zakazuje vjezd cyklistů do lesa mimo cestu zákon o lesích, objízdná trasa vede kolem Orlické chaty.
Stezka je obousměrná, její začátek najdete u mostu na Zemské bráně nebo na hranici CHKO nad Kláštercem nad Orlicí.

• NPR Bukačka

Z Vrchmezí podél hranic do NPR Bukačka ( 910 - 1025 m.n.m. ), zbytek někdejšího pralesa Orlických hor je nejvýznamějším maloplošným zvláště chráněným územím v Orlických horách. Leží v hřebenové partii hor o rozloze 50,73 ha. Předmětem ochrany je pozůstatek zakrslého smrkovo-bukového pralesa s příměsí klenu, jeřábu a javoru. Vzhledem k výšce kolem 1000 m. n .m. tu můžeme vidět nízké, různě pokroucené bizární tvary stromů. Bukačka je též nejbohatší botanickou lokalitou Orlických hor. Na vlhkých až rašelinných loukách se vyskytuje více jak 290 druhů vzácné květeny, z toho 23 chráněných a kolem 60 druhů obratlovců. Podrobné informace o výskytu podávají tabule naučné stezky "Okolím Deštného". Naučná stezka měří 15 km a jejím posláním je seznámit návštěvníky Orlických hor s krásami přírody a její ochranou, současně také s historií obce Deštné v Orlických horách a jejího okolí. Je zakázáno vstupovat do porostů mimo cestu naučné stezky.